Jak poznat nešťastníka?

Nemám rád příliš silná slova, vychloubače, ani nechci vyvolat závist, ale nedokážu už déle tajit, že jsem v podstatě  šťastný člověk...

Dost dlouho mi to  unikalo. To osvícení se dostavilo až nedávno, když jsem se zamýšlel nad svými poměrně častými  výlety do  zahraničí. Už téměř dvacet let, tak pětkrát do roka, jezdím k sousedům -  střídavě   do Rakouska, Německa a čím dál méně i Maďarska. Vždy jen na pár dní. Přespávám ve slušných hotelech, věnuji se svým koníčkům  -  v rámci možností na sobě příliš nešetřím.

Až teď  jsem si však uvědomil paradox těhle pravidelných výletů. Dlouho dopředu se na ty cesty doslova třesu. Pečlivě si vybírám program,  nejvhodnější dopravní spojení a hotely. Téměř nikdy nebývám zklamán a přesto, zcela automaticky, se  po těch několika málo  dnech,  zase upřímně těším na zpáteční cestu, na  to své domácí  pohodlí a obvyklý rytmus života. Co víc si člověk může přát!

Uvědomuji si, že   i tímto nevinným  sdělením mohu některé lidí pohoršit, či  dokonce i pořádně naštvat. Opravdu nechci provokovat, jenom snad na téhle konkrétní  osobní  zkušenosti   upozornit na ty současné, řekl bych, hodně nerozumné  módní  trendy.  Poněkud  mě totiž až  děsí ten stále  více se šířící virus   infantilního zápalu  pro  změny.  Ty enormní, dětinské  naděje značné části veřejnosti,  vkládané  ve vše nové, barevné,  neokoukané.

Týká se to stejně tak nového amerického  prezidenta,  jako většiny  všech těch úspěšných  volebních sloganů, kterým dnes suverénně vévodí výrazy jako změna a naděje. Ke škodě věci si  však veřejnost povětšinou  ani  nevšímá, jací povedení kejklíři - obchodníci s deštěm,  s těmi lákavými  pojmy přicházejí  a manipulují...

Vesele si tady chválím  ty mé  soukromě výlety, které nepochybně  také  představují jakousi   změnu. Jde však hlavně o to, dobře si  uvědomit , že takové krátké vybočení ze všedního života, může, až na zanedbatelné výjimky, trvat jen chvilku, že v tom  nespočívá  životní jistota, ani solidní budoucnost.

Šťastní lidé se obvykle, po nějakém  čase,  spokojeně  vracejí  ke své rutině a občas si rádi zavzpomínají na ty mimořádné zážitky. Ti méně šťastní  zase, jako ta třtina ve větru se klátící,  ve falešné víře v pozlátka a falešné proroky,  za sebou často   pálí všechny  mosty a přicházejí o vše. Místo krásných vzpomínek  tak zůstává  jen frustrace přetavená do traumatizující nespokojenosti,  nenávisti, závisti...         

Amen!