Jak lidské...

Výlohy obchodů mě zajímají čím dál méně, ale těch několik, kde vystavují živá  zvířátka mne vždy dostanou. Vydržím před nimi  čumět dlouhé minuty. Nedávno jsem v jedné takové výloze  šmíroval  roztomilé králíčky.

Přišli mi takoví  dojemní. Schoulení do sebe nehýřili v té podestýlce  zrovna  elánem -  zjevně byli   zaražení, necítili se tu dobře.  Ostatně jak by ne, kdo by se vystavený  ve výloze, osvětlené reflektory choval  uvolněně. Bylo mi jich  líto - třeba  je to ale  jen takový rafinovaný obchodnický trik - dojatí zákaznici projevují  možná  větší ochotu takto stresovaná zvířátka  nákupem zachraňovat...
Až po několika minutách jsem si povšiml, že v  jednom rohu výlohy -  v takovém malém dřevěném domečku, jako pro panenky, se skrývají  ještě  maličké bílé myšky. Jakmile jen  trochu  povylezly ven, třeba k misce vody, králíčci hned ožili a  sousedky  -  jako drábové, fofrem  zahnali zpátky do domečku.
Dělalo to na mne dojem, že tihle dojemní  králíčci si na těch ještě menších a bezbrannějších myškách  kompenzují ty své životní  problémy a strachy.

Přišlo mi to tak... lidské!