Hýkání ve Sněmovně

Včerejší  jednání  poslanců  bylo jen nesnadno zapomenutelným  zážitkem. Občas, jako kuriozitu,   konsternovaně sleduji hrůzný  seriál Ošklivka Katka.Teprve až ten včerejší televizní přenos ze Sněmovny vyvrátil mé  skálopevné přesvědčení, že nic příšernějšího  už v televizi nelze spatřit !

Poslouchat hodiny  komunisty a  volebním vítězstvím ještě euforizované sociální demokraty,  jak zrovna oni  kážou o morálce a korektnosti,  bylo skutečně  představení jenom  pro otrlé. Po těch hodinách   plných panikaření, poplašných  zpráv,  kázání  o  bídě  a ožebračování občanů, jsem  začínal mít pocit, že snad  žijeme někde  v diktatuře,  ve třetím světě, odkázáni na  dobročinnost humanitárních organizací.     

Jako obvykle, v podobných situacích, doslova zářil poslanec Rath. Čestné slovo, skutečně nedokážu pochopit,  že někdo nad deset let věku  a  alespoň s průměrnou inteligencí , vůbec  může brát jen  trochu vážně, natož pak  akceptovat, vystupování takového arogantního pozéra - přehlížet tu  teatrálnost, děsivou  nenávistnost  té vylepšené  kopie republikána Sládka.

Abych pana doktora příliš nedémonizoval, musím připustit, že někdy také dokáže pobavit. Podařilo se mu to ostatně i včera, když,   při  jednom zvláště povedeném výstupu,  si poslancům postěžoval, že premiér, sedící za ním, vyluzuje nějaké zvuky, snad, že dokonce i posměšně  hýká...

Mirek Topolánek  to potom  rozhořčeně popíral.  Obvykle bývám k  chování  premiéra značně kritický, ale tentokrát bych mu  to případné  hýkání určitě toleroval, neboť po  těch  ubohých, trapných  tirádách tohoto řečníka, měl plné právo nabýt  dojmu, že jinak se s tím oslem u mikrofonu asi nedomluví...