Mnozí lidé se pořád ještě podivují kolik rozruchu vyvolala ta ordinérní - lidsky, hudebně a textařsky ubožácká Hutková, řekněme písnička – Miloš a Zubatá…
Jeden z mnoha skvělých písňových textů Jiřího Suchého obsahuje také návod pro podobné prekérní situace, prý:
„Malé věci řešte ruky mávnutím. Nedopadnete tak jako Škrhola – nebudou vás považovat za vola…“
Přesto jsem přesvědčený, že o téhle vyložené politikářské zvrácenosti, kterou se zřejmě autor chtěl po dlouhatánské době znovu připomenou širší veřejnosti, je dobré mluvit a to nejenom nyní v časech, kdy se mnozí umělci Hutkova kalibru snaží o podobně „ angažovaná“ politická dílka.
Jistěže je to každého osobní věc, jenže Hutkovi se tímhle novým hitem přímo geniálně podařilo vytvořit hranici, kdy normální posluchače, více nežli všechno to vyhrocené osočovávní nenáviděného politka, politiků spíše zaujme ta nepřehlédnutelná lidská ubohost autora..
Takže díky Jaroslave Hutko!
Od téhle Hutkově ubožácké trapnosti se teď distancují i mnozí jeho bývalí příznivci a rovněž nezanedbatelná část tak zvané pražské kavárny, což těší dvojnásob.
Smutným faktem ovšem zůstává, že na šíření toho paskvilu se významně podílela také známá neziskovka Post Bellum, doposud užitečně dokumentující případy obětí zejména z časů komunistické totality, která úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Nikoho z šéfů evidentně nenapadlo, jak snadno lze přijít o kredit...
Trapné!
