Hutka, Zubatá a Post Bellum

Mnozí  lidé se pořád ještě  podivují kolik rozruchu vyvolala ta ordinérní  - lidsky, hudebně a  textařsky  ubožácká   Hutková, řekněme   písnička – Miloš a Zubatá…

Jeden  z mnoha skvělých písňových textů Jiřího Suchého obsahuje také  návod pro podobné  prekérní situace, prý:

„Malé věci řešte ruky  mávnutím. Nedopadnete tak jako Škrhola – nebudou vás považovat za vola…“

Přesto jsem přesvědčený, že o téhle vyložené politikářské zvrácenosti, kterou se zřejmě  autor chtěl po dlouhatánské době znovu připomenou širší  veřejnosti, je dobré mluvit a to nejenom nyní v časech, kdy se mnozí  umělci Hutkova  kalibru snaží o podobně „ angažovaná“  politická dílka.

Jistěže je to každého osobní věc, jenže Hutkovi se tímhle novým hitem přímo geniálně  podařilo vytvořit   hranici, kdy  normální  posluchače, více nežli všechno to vyhrocené  osočovávní nenáviděného politka, politiků spíše zaujme ta nepřehlédnutelná  lidská ubohost   autora..

Takže  díky  Jaroslave Hutko!

Od téhle Hutkově  ubožácké trapnosti se teď  distancují i mnozí  jeho bývalí  příznivci a rovněž nezanedbatelná  část tak zvané  pražské kavárny, což těší dvojnásob.

Smutným faktem ovšem  zůstává, že na šíření  toho paskvilu se  významně  podílela také známá neziskovka Post Bellum, doposud  užitečně  dokumentující  případy  obětí  zejména  z časů komunistické totality, která   úzce spolupracuje  s Českým rozhlasem. Nikoho z šéfů evidentně nenapadlo, jak snadno lze přijít o kredit...

Trapné!