Hutka: „Je třeba zpívat o Zemanově smrti…“

V Reflexu zveřejnili takový nepřekvapivý rozhovor s písničkářem Jaroslavem Hutkou, který tentokrát, už jen  kvůli tomu výroku z titulku, stojí za řeč.

 Když  už  tedy nic jiného, Hutka alespoň ještě vnímá, že značná část veřejnosti  takové  hnusácké osobní útoky nebere, jenže,  činí z toho hodně zavádějící, vyloženě mylné   závěry  –  „ jde prý  o typickou českou připosranost, kterou je třeba léčit!

Pan doktor byl se svou diagnozou rychle hotovej!

Čtenáři, posluchači se také dozvěděli, jak moc Hutku mrzelo  mrzí,  že  ho  teď  nenechali zpívat na Letné. Nicméně, už se s těmi chlapi z Chvilek snad  dohodl, že ho  na tom dalším, možná  listopadovém mítinku  prý už  nechají  zazpívat.

Už  dnes  se na to  Jarda  prý   těší, jako malej Jarda. Nemůže  dospat  a tak  pracuje na dalších a dalších protizemanovských, protibabišovských častuškách…

No, co - pořád  ještě  máme demokracií, svobodu – česká umělecká elita pořád ještě  může  umělecky tvořit – snít, nadšeně zpívat o  smrti  nenáviděného, demokraticky zvoleného prezidenta, či premiéra. : - )

Je to pořád ještě  jen otázka  vkusu, lidské  slušnosti...

Žiju v  přesvědčení , že s vršícími se léty, pokud tedy  nejde zrovna  o nějaké  duševní poškození, by měl člověk moudřet, stávat se tolerantnějším,  pokornějším -  vážit si života, který už často visí jen na vlásku.

Rovněž  Jaroslav Hutka  se  už nachází v letech, kdy kvapem  mizí jakékoliv  jistoty, kdy člověk neví dne ani hodiny.

A tak, když je už řeč o té tolerantnosti, neměl bych se jen vysmívat, ale také zmínit  nějaký  ten  klad.

Takže, u Jardy  Hutky   obdivuju  především  ten jeho nezdolný optimismus. Tu  jeho  jistotu,  že ve svých letech ještě  vydrží…,  dožije se  toho  vysněného  listopadového mítinku na Letné, že snad přežije i Zemana… : - )