Huml, Věci veřejné a takový menší hanbinec

Není to tak dávno, co kníže pán zavtipkoval na téma Věcí veřejných, prohodil, že on osobně raději upřednostňuje veřejné domy…

Na zmíněný výrok se ovšem vztahuje amnestie - byl pronesen ještě před podpisem koaliční smlouvy. I tak však Věci veřejné zatím předčily všechna očekávání a to nejenom, co se počtu a významnosti získaných ministerstev týká. Možná i ten vyhlášený vyděrač Bursík, by mohl závidět...

Je vcelku přirozené, že tou hlavní hvězdou vítězného týmu je předseda, který, ač se po večerech doučuje na ministra, ještě stačí moderovat každičký krok vlády - pořád ještě okouzlený lesem nastavených mikrofonů a kamer, svou důležitostí - tak říkajíc nezavře ani na chvíli hubu!

Podobný, neuctivý odstaveček by si jistě zasloužil i Vít Bárta, ale na scénu se už zase razantně dere další nepřehlédnutelný véčkař - Stanislav Huml - jeden z mála skutečných stranických odborníků, zřejmě těžce dotčený, že se patřičným dílem nepodílí na kořisti, že v jeho případě došlo k fatálnímu  opominutí…

Jistě, jde jen o pouhé spekulace - většina z nás soudí ty druhé podle sebe, ale ten Humlův uvedený důvod vypovězení poslušnosti VV, opravdu působí hodně komicky. Patrně to v něm už hodně vřelo, že si nedokázal počkat na pádnější, relevantnější důvod.

Je ovšem také pravda, že už těsně po podpisu toho úpisu na věčné časy Věcí veřejným, Stanislav Huml opatrně naznačoval, že jde o protiústavní záležitost, že věrnost - loajalita, se žádnými pokutami a sankcemi vymoci nedá.

Pokud by snad někdo podlehl pokušení učinit z pana Humla kladného hrdinu, měl by si předtím možná položit otázku, proč tedy ten protiústavní slib věrnosti  podepsal. Nemám zrovna velkou důvěru k lidem - vyčůránkům, kteří s takovou lehkostí bytí hospodaří se svým podpisem…

Předpokládám, že si Věci veřejné v žádném případě nevynutí poslušnost svých poslanců a dokonce se ani nepokusí od nich ty milionové postihy, dané tou ďábelskou  smlouvou,  vymáhat. Alespoň z pohledu laika to působí jako vyložený nonsens.

Pionýr Stanislav Huml tak jen prošlapal cestu dalším svým stranickým kolegům - poslancům s nenaplněnými ambicemi. Šéfové Věcí veřejných se tak zřejmě, namísto toho exekutora, budou muset snažit nezanedbávat, spíše uplácet ty své stranické nespokojence - především tedy ty s poslaneckými mandáty. Na toto téma ani netřeba žádného vnitrostranického referenda!

Ano, pane Schwarzenbergu, bude asi zase po vašem, půjde tady patrně  o ten již zmíněný - poněkud  hanbinec…