Hořký konec filmového fanouška

Komunistům  toho lze  tolik vyčítat, ale rozhodně nikoliv tehdejší ceny bůčku, bramborového salátu, chlastu, cigaret  a  vstupného do kin. Těžko dnes soudit, co z toho bylo škodlivější...

Je ovšem pravda, že  krom těch propagandistických paskvilů, se postupem  času objevovaly i v našich kinech  vynikající filmy -  pokud tedy byli ideologicky nezávadné ! Sluší se rovněž spravedlivě dodat, že na ně  chodilo  mnohonásobně   více lidí, než na srovnatelná díla chodí dnes.

 Při tehdejším - doslova  směšné nízkém  vstupném, se  člověk o filmu, který  si vytipoval jako blbinu, mohl klidně  na vlastní oči, prakticky  bez finanční ujmy,   přesvědčit, že jde skutečně o blbinu, což  následně posilovalo sebevědomí a  životní jistoty.

Dnes už je to v tom ekonomickém ohledu o moc  horší. Současné vstupné by drtivou většinu takových  experimentátorů asi finančně zruinovalo. Naposledy, z čiré zvědavosti, s tou správnou  předtuchou blbiny, jsem investoval  do dvou  zfilmovaných  komiksů, nalákaný, či spíše  poblázněný   inzerovanou, rekordní zahraniční  návštěvnosti.

Dost dlouho mě to ještě  potom míchalo, nikoliv snad  proto, že bych si občas takovou marnotratnost nemohl dovolit, ale spíše z psychologických důvodů, neboť jsem  se po skončení těch příšerných slátanin  cítil jako totálně  neschopný investor. Nepříjemně mi to připomínalo  již dávnější  selhání,  mé bláhové pokusy zbohatnou prostřednictvím kuponové privatizace.

Možná proto jsem od té doby  neviděl dost filmů o kterých se často  mluví, ale ke kterým jsem nezískal potřebnou  vnitřní důvěru. Dost sebezapření mi například  v poslední době, jako politicky zaměřenému individu , dělalo odepřít si Občana Havla, ale jsem přesvědčený, že instinkt mě  tentokrát nezklamal, podobně jako v případě dalších slavných  trháků, které jsem později, s rozpaky , sledoval  v televizi.

Snad naposledy jsem si v kině opravdu liboval, a zcela zapomněl na horentní cenu vstupenky, v případě  nově sestříhaného   Amadea. Byl  by to téměř  dokonalý zážitek, pokud by ovšem okolní diváci po většinu filmu nechroustali tu multiplexovou  kukuřici.

Hluboce se kaju a omlouvám provozovatelům multiplexů a kin, ale  drtivá většina té současné české i zahraniční filmové produkce mi  rozhodně nestojí za těch 160 Kč a klidně si tedy  zase  počkám až tyto filmy s příslušným zpožděním dorazí do televize. To vše , ale s jedinou  výjimkou , kterou  pro mě představuje  polský film Katyň - geniálního  Andrzeje Wajdy, který, konečně, v září dorazí i do českých kin ...