Hořké konce „hrdinného“ kapitána Minaříka

Ten  předvčerejší soudní rozsudek, kterým byl   kdysi tolik  oslavovaný  rozvědčík  StB odsouzen, že při pokusu o sebevraždu použil nelegálně drženou zbraň, zní   absurdně…

Takřka  stejně  absurdně,  jako byl  pestrý  život  Pavla Minaříka. Slovy  zpěváka a snad i  textaře   Josefa Laufera – statečného chlapíka, který to  od vychvalovaného  špiona  - nekompromisního bojovníka se Svobodnou Evropou, přes „podnikatele“, proslaveného   monstrózním  pojišťovacím  podvodem, to  nakonec dotáhl až k tomu tragikomickému soudu, kde vyfasoval  čtyři měsíce  nepodmíněně za  zbabraný  pokus o sebevraždu nelegálně drženou zbraní.

Záleží na naturelu, ale  snad  ani notoričtí  vtipálci,  by se  neměli  posmívat  lidskému neštěstí. Tenhle nesporně  absurdní  příběh ale  sebou možná  nese ještě další dimenzi  -  jistou  naději, že Boží mlýny přece jenom pořád ještě  melou…

P.S.

Když jsem v  komunistickém dávnověku  poprvé slyšel tu „slavnou“ angažovanou písničku

věnovanou  statečnému kapitánu Minaříkovi, přišla mi tehdy tak neuvěřitelně servilní a blbá, že jsem ji, přes veškeré ujišťování, dlouho považoval za vtipnou parodii.

Bohužel, ten frajírek, okázalý bonviván, to ale  myslel úplně  vážně. Dodnes by mě zajímalo, co tou   prasárnou, kterou se tehdy dokonce i komunistická média jaksi  ostýchala  vysílat,  chtěl tehdy Josef Laufer  získat, vyobchodovat.

Dost pochybuju, že snad  existuje  nějaký relevantní  důvod  k pardonu.