Je docela kuriózní, že - už víceméně česká herečka - Chantal Poullain, pořád ještě zápolí s češtinou. Asi jen téhle skutečnosti lze připsat, že z ní v pořadu Jana Krause tak bezprostředně vyletělo - Honzo, ty seš ale svině!
Také mám k Janu Krausovi mnohé výhrady, ale zase až tak tvrdě bych to snad ani neformuloval. Nehodlám znovu opakovat všechny ty výtky, tedy až na tu zásadní, totiž, že Kraus přistupuje k těm svým návštěvám velice, velice diferencovaně. K hostům své krevní skupiny se přátelsky lísá, klade servilní otázky, ty ostatní je zase ochoten nemilosrdně deptat, pokud možno doživotně zesměšnit, ovšem vždy s takovým křečovitým, nuceným úsměvem ve tváři, aby to působilo jako docela obyčejná srandička.
Takový - jako noc a den, byl i ten páteční pořad, v kterém Kraus nejdříve mile laškoval s Chantal a když přišel na řadu ministr školství Dobeš, najednou se dostavila ta už známá proměna - byl jako vyměněný. Z beránka se, mávnutím kouzelného proutku, stala šelma…
Zpočátku to zase vypadalo na štvanici, že snad poteče i krev. Už, už jsem měl na jazyku tu repliku paní Poullain - Honzo ty seš ale …, pak ale ten Krausův frontální útok začal postupně ubírat na síle, až to málem skončilo selankou…
Díky Bohu, vždyť koho by to těšilo - věčně jen kritizovat, nadávat! A co se té Chantal Poullain týká, moc rád bych mluvil tak špatně francouzsky, jako ona mluví česky...
