Hold M. Kocábovi

Tuhle glosu  netřeba v diskusi komentovat postřehy o závistivosti, či komplexu méněcennosti autora. Hned úvodem se k té závistivosti radostně hlásím...

Připouštím, že mě  Kocábova muzika nikdy moc  nebrala, což ovšem nic  neznamená. Mea culpa! Není  to  má parketa. Takže, pokud jsem Kocábovi držel palce, bylo to hlavně  proto, že mu komunisti šlapali na paty. 

Po Listopadu  mi zpočátku imponovalo s   jakou  vervou se  pustil do stěhování Rudé armády, ale časem  se to  jaksi zvrhlo  v   kult. Něco ve stylu, nebýt Kocába, Rusové by nikdy neodtáhli…a on se dodnes, při těch nesmyslech,  jen skromně usmívá
M. Kocáb sice z české politiky nikdy úplně nezmizel, ale teď v ní, navzdory skutečnosti, že se ve volbách (senátních) nedokázal  prosadit  ani do užšího výběru,  doslova září. Ve světlech reflektorů , před mikrofony se však  už neobjevuje v provokativních kostýmech, černých brýlích s šíleným účesem.
Právě naopak,prezentuje se  v decentním oblečení, s dioptrickými brýlemi, připlešatělý. A to je přesně to, co mě tak štve -  vyvolává  závist! Tenhle chlápek naprosto  zbavený kouzla extravagance, dokáže i tak vyvolávat  v lidech nemenší emoce, než v časech, kdy v rytmu  povykoval na pódiu.

Žádný jiný z ministrů nedokáže  naštvat tolik lidí, co Michael Kocáb!