Miloš Zemana byl navzdory těžké mediální nepřízni, v demokratickém, lidovém hlasování - hned dvakrát zvolen prezidentem České republiky…
„ Kdo z Vás na to má!“
Pochopitelně, rovněž nepostrádá ani houfy vášnivých nepřátel, jenž si vysloužil mnohými neomalenými, nekorektními výroky, které k jeho komunikaci už od nepaměti, nedílně patří.
Ta, často až nenávist nepřekvapuje, ale všechno má přece své hranice, včetně veřejných výroků a to navzdory existence facebooku, twiteru....
Překvapuje, kolik tak zvaných osobností, ztrácí v souvislosti se Zemanem sebekontrolu a ochotně předvádí nehezký striptýz temných zákoutí svých duší.
Miloš Zeman už léta čelí snahám o zpochybňování duševního zdraví, osvědčeného způsobu, kterým se ho nejrůznější politikáři pokoušejí vyšoupnout z politiky, kde jim evidentně překáží.
Tedy, ale zase nic úplně nového. Zneužívání psychiatrie, bohužel, není vlastní jen totalitním, komunistickým režimům. Jak se můžeme denně přesvědčovat, není cizí ani krasoduchům, kteří mají plné huby těch nejvznešenějších lidských ideálů.
Zní to dnes šíleně , ale takovým snahám o zbavení svéprávnosti, čelil i exprezident Václav Klaus, když se svého času zdráhal připojit podpis pod Lisabonskou smlouvu. I tím mu mnozí, všehoschopní politizující páni doktoři tehdy veřejně vyhrožovali.
Také proto dost překvapuje, že zrovna on, se svým renomé, těm nebetyčně hnusným novinářům a politikům – nejrůznějším Halíkům, Vystrčilům, atd., atd., nabil zbraň, pootevřel jim pandořinu skřínku svým mudrováním o nezdravém životním stylu prezidenta.
Patřím k těm, kteří si politického dědictví Václava Klause váží, které teď ale fakticky promrhává podivnými osobními výlevy ohledně covidu, či, v neposlední řadě i tou upovídaností ve věci zdravotního stavu prezidenta Zemana.
Moc mě mrzí, že nejspíše motivován steskem po bývalé slávě, důležitosti, kdy bývával středem pozornosti - už jen sbírá drobky a před novináři, kterými kdysi právem opovrhoval, teď samoobslužně páchá vlastní degradaci.
