Hledá se prezident

Stejnojmenný dokument, věnovaný  přímé volbě prezidenta ČR,  který v neděli odvysílala ČT 2, mě místy dokonce i pobavil…

Uznávám. že sestříhat a poskládat  z toho obrovského množství materiálu film tak, aby příliš  nezkreslil realitu, nečouhaly z něj  politické preference režiséra, je těžký úkol.

Nechci  být proto  zbytečně  kritický, ale z tohoto úhlu pohledu, bych autorům přece jen   vytkl, že na samý  závěr hodně prostoru věnovali poraženému prezidentskému kandidátovi Schwarzenbergovi, který předváděl, že umí prohrávat, gentlemansky přijmout porážku.

Kdyby byl ten dokument úplně spravedlivý, musely by se v něm ale  rovněž  objevit  ty  velice negentlemantské, přisprostlé výroky jeho  zklamaných příznivců, zejména z řad známých pražských umělců…

Co se té již  zmíněné zábavy týká, řadím sem především   scénku, kdy mladá paní vykládá prezidentskému kandidátovi  Franzovi, že když ho, tak  dokonale potetovaného, poprvé  spatřil její synek  -  strachy se chudinka rozplakal…

Rozkošné byly i  záběry, kdy před druhým kolem trucoval poražený  prezidentský kandidát ČSSD Dienstbier. Odmítal přijít  na pódium, kde  stranický  předseda  Sobotka slavnostně  oznamoval, že sociální demokrati  podpoří Miloše Zemana. Trvalo to dlouho, ale nakonec se Dienstbier přece  disciplinovaně dostavil a jenom se odbojně ksichtil…

Hledá se prezident rozhodně  není špatný film. Kdyby už nic jiného, alespoň  obstojně dokumentuje, že v té historicky první přímé volbě prezidenta jsme si – my lid, zvolili tak trochu burana, který se neostýchá působit i na ty nižší lidské pudy…