Historie a hysterie …se věčně opakují

Začátkem  května  si   občas  vzpomenu,  jak  jsme na základce  v tuhle dobu trápívávali  soudružku učitelku dějepisu ohledně   osvobozování  Československa, když  pořád jen  mluvila a mluvila  o  vděčnosti  Sovětskému svazu…

Už  tak  někdy od šesté třídy  tudíž  musela  zodpovídat  potměšilé   dotazy, zda s tím osvobozováním snad také  neměli  něco málo  společného i  Američani, o kterých  mlčela, jako hrob  – pořád jen ta  Rudá armáda!

Polepšovna  z toho  nebyla, jen obligátní poznámky v žákovské  o neustálém vyrušování a provokování.

S odstupem  času  mi  ještě navíc došlo , že   tohle osvobozování  vůbec  není jednoduchá  záležitost i kdyby se snad ty zásluhy přidělovaly spravedlivě. Nepochybně  při něm  položilo život  spousty lidí, ale nač si namlouvat, že v tom 45. - výhradně šlo   jen o svobodu Čechů, natož pak Slováků, kteří se s fašismem nehezky zapletli!

Je   evidentní, že nějak se tihle spojenci do Německa  -  Berlína dostat  museli , někudy ty hnusný  nacisty hnát museli!  A co si budem vyprávět -  v neposledním  řadě  šlo rovněž  o  budoucí  sféry vlivu, o nové dělení světa!

Nechci nevděčně zpochybňovat  tyhle  oslavy,  natož pak   padlé,  ale co naplat, zase až tak křišťálově čisté  to opravdu  nebylo!

 Jde o  přespříliš  vážné téma, které nelze spláchnou několika řádky  v blogu a tak se raději  vracím   zpět k tomu neustálému  přepisování dějin.

Do školy už pochopitelně  dávno  nechodím a tak  dost dobře nevím, co  tam těm  dětičkám, v těhle květnových dnech,   učitelé a dnes  už i agitátoři  z Čověka v tísni,  vlastně vyprávějí.

Pokud ovšem  mohou  soudit z  veřejnoprávních médií, obávám se, že moc se toho  od mých školních let asi nezměnilo. Jen, zřejmě,  tu roli  našich  chrabrých  osvoboditelů, kterým  musíme být nadosmrti vděční,  od Rudé armády, nejspíše,   převzali kluci z  US Army!