Helena Fibingerová - to se přece nedělá!

Nedávno jsem v rozhlasu  zaslechl kousek rozhovoru s bývalou vynikající atletkou - koulařkou Helenou Fibingerovou. Mimo jiné, se tu také naříkalo nad neúčastí československých sportovců na Olympiádě v Los Angeles 1984…

Paní Helena si na tuhle hloupou odplatu Sovětského svazu a jeho vazalů, za neúčast amerických a dalších západních sportovců na Olympiádě v Moskvě, plačtivě stěžovala.

Vyprávěla o tom, v jak skvělé formě se tehdy nacházela, že kvůli tomu prázdnému politickému gestu, nepochybně přišla o medaili. Pokud si ještě vzpomínám, tak nějak to opravdu bylo.

Jenže, o několik dní poté, jakousi shodou okolností, jsem si na té samé rozhlasové stanici, zase vyslechl starý autentický záznam z roku 1984, v kterém tatáž, jen podstatně mladší Helena Fibingerová, zase obhajovala to tehdejší trapné rozhodnutí komunistického režimu - bojkotovat OH v Los Angeles.

Lidí, kteří v životě něčeho dokázali si vážím. O sportovcích se obvykle nevyjadřuju s despektem, jen jako o “hrudnících”, ale taky si nemyslím, že by zase měli být objektem nějakého přísného kádrování. Charakter a etiku očekávám a vyžaduju spíše od politiků a umělců... a taky marně!

Vůbec bych paní Fibingerové nevyčítal , že kdysi zřejmě podlehla nátlaku, byla režimem zneužita - když v médiích veřejně propagovala to, co se jí patrně vnitřně příčilo. Takové případy lidského selhání nebyly za komunistického režimu, bohužel, nikterak výjimečné. Nepřipomínal bych tuhle smutnou epizodku…

Jenže, aby jedna a ta samá osoba, se nejdříve propůjčila být hlásnou troubou režimu - v médiích obhajovala bojkot Olympiády, a teď zase ze sebe dělala oběť - ronila krokodýlí slzy, že tenkrát přišla o olympijskou medaili, to je na mne už  příliš velké sousto…

Velká škoda, že si paní Fibingerová nedokáže vybavit to osvědčené - staré dobré přísloví   -   Mlčeti zlato!