Skutečně nejsem enormně pověrčivý, ale když jsem před zahájením zápasu slyšel ty nešťastné televizní moderátory hned několikrát opakovat, že jsme s Turky už celých padesát let neprohráli a naposledy jsme v Teplicích slavně zvítězili 4 : 0, věřte - nevěřte bylo mi naprosto jasné, že je zle...
Musím se přiznat, že když jsem poslední týden četl ty časté klišovité kritiky úrovně letošních televizních přenosů zajišťovaných Primou, nepřipadaly mi příliš spravedlivé - občas mě štvou i sportovní redaktoři České televize a to až do té míry, že nekompromisně vypínám zvuk. Jenže, s tím Tureckem to na Primě těmi chvástavými statistikami a bezbřehým sebevědomím opravdu přepískali - vyloženě urazili fotbalového Boha. (Ostatně každý sázkař Vám potvrdí, že bez pokory, až do poslední vteřiny zápasu, se prostě vyhrávat nedá)
Proti téhle magii - nadpozemským čárům, už nic nepomohlo. Ani bojovnost mužstva, skvělý výkon Kollera a dokonce ani to vedení o dva góly. Jednoduše šlo o prokletí - vyšší moc ztrestala tu trestuhodnou chvástavost televizních komentátorů, kteří sice nepochybně uváděli správná statistická čísla a až do tří čtvrtin utkání měli pravdu, že bezpečně kontrolujeme hru a Turci si s námi vůbec neví rady, ale některé zkušenosti, chcete -li pověry, prostě nelze jen tak, beztrestně hodit za hlavu. Jinak by snad ta naše vůbec největší fotbalová hvězda, přece nikdy nemohla způsobit ten děsivý, vyrovnávací gól.
Jsem přesvědčený, že po tomhle tak zvláštním - poněkud kouzelném vyřazení, není rozhodně nutné nad českými fotbalisty lámat hůl, což stejně tak platí o reprezentačním trenérovi. Napříště zcela postačí nekompromisně vyházet ten fotbalové tradice nectící - zpupný a ukecaný tým televizních moderátorů...
