Slovníkem českého premiéra by se také dalo napsat, že ho komunistický předseda Filip tak nějak… ojebal.
Nehroutím se z toho předvčerejšího Bohoušova prohlášení, že už mu nevadí komunisti, že by je chtěl do vlády. Pokud čeští komunisti a exkomunisti nekážou o morálce, už mi zdaleka neeklují tak, jako kdysi a také jsem nikdy j nepochyboval o ohebnosti a „pragmatičnosti“ pana předsedy.
Je dobře vědět, že pro Sobotku není tajemstvím, jak nadcházející volby pro ČSSD dopadnou, že si nedělá iluze a pilně probírá možnosti, jak, takřka za každou cenu, zůstat ve hře.
Je jen otázkou, zda bývalý ministr financí dokáže počítat. Totiž, pokud v téhle bezbožné zemi nedojde k zázraku - uvažované koalici ČSSD – KSČM, by k vládnutí scházelo spousty procent a takřka neexistuje reálná možnost, že by se někdo další k téhle povedené dvojce připojil.
Takže, k čemu vlastně takový nápad, popírající minulou politiku a historické zkušenosti ČSSD? Nenapadá mě nic jiného, nežli, že jde o projev čirého zoufalství ve stylu – topící se stébla chytá
Dost dobře se nedokážu vžít do myšlení komunistů, ale nelze vyloučit, že tu náhlou Sobotkovu podbízivost vnímají podobně.
A právě proto jejich realisticky uvažující předseda Filip neskočil nadšeně na špek a namísto jásotu, vděčnosti - veřejně připomněl nespolehlivosti a bezzásadovosti sociálních demokratů.
Zoufalému Sobotkovi tak ještě před sjezdem uštědřil pořádnou facku.
