Existujou náročnější případy, než bylo dopadení zloděje Ratha!

Do jisté míry rozumím tomu nadšení a  snahám o glorifikování  státních zástupců, policajtů  -  všech těch, kteří se nějak podíleli na dopadení   obviněného  korupčníka Ratha...

Ovšem, zrovna tuhle neděli jsem se na vlastní kůži přesvědčil, že existují ještě  zapeklitější případy, delikátnější situace v souvislosti s odhalováním zlodějů. 

Stalo se tak ve Vídni na nádraží v  supermaketu Billa. I když na Západě, v nedávné minulosti těžce  postiženém odborářským řáděnímí, už  zase - rok od roku prodlužují prodejní doby obchodů, v neděli, tedy alespoň v Německu a Rakousku, mají otevřeno především na nádražích.

Zájem je obrovský, bývá tu kolikrát až tak nabito, že přiliv zákazníků musí  regulovat ochranka.Stěží  jsem se prodíral mezi regály, hned dvakrát do mě najel   invalida na vozíku. Měl jsem na něj štěstí - u mrazáků mu zase  vypadla  mražená pizza. Než jsem se stačil ohnout, už ji čile  zvednul ze země a strčil si ji pod zadek. Pobaveně jsem si říkal, že mu namrzne prdel, že by z toho ještě mohl chytit hemeroidy.

Ty nekonečný fronty před pokladnou,  připomínaly  báječný  doby reálného socialismu, kdy dlouhé čekání na košíiky a potom zase u  pokladny patřilo k nezbytným rituálům doby. Při těch vzpomínkách jsem zase zahlédl  toho známého invalidu,  jak se  probíjí k pokladně. Pod zadkem mu pořád vykukovala  pizza a  zadní opěradlo měl taky  napěchovaný zbožím. Všichni se uhýbali, ochotně ho  nechávali  přednostně projet.

K mému úžasu , ten chlápek projel bezstarostně  -  bez zastavení a tedy i bez   zaplacení   kolem kasy  a vesele uháněl kamsi k Neumětelům.

Jak už jsem předeslal - z čistě lidskýho hlediska , bylo to dopadení  Ratha úplná maličkost. K dopadení  -  zadržení  zloděje  na invalidním vozíku, je nepochybně nutný, mnohem, nesrovnatelně  silnější žalůdek!