Eva Kantůrková: „Nevím, zda se mám stydět“

Ani přesně nevím, kolik občanů Československa vlastnilo legitimaci komunistické strany.  V každém případě - udávaná čísla se pohybují od 1,5 do 3 milionů, což je tedy docela hrůza!

Předpokládám, že většina z těch poválečných partajníků se zřejmě rekrůtovala především z kariéristů, kteří ochotně měnili své charaktery za služební postup a s tím i spojené výhodičky.

Pořád ještě trochu váhám, zda je horší hloupě naletět politikářům, nebo se chytrácky prodávat…

A jsou tu navíc také exkomunisti, kteří se tu svou mizernou minulost snažili – snaží odpracovat v disentu, tak jako zmíněná spisovatelka Eva Kantůrková.

Bylo by to na dlouhatánské povídání, ale dokonce ani ji nedokážu uvěřit to tvrzení, že:

„ Dodnes nevím, zda se za to mám stydět. Rozpoznat tu záludnost režimu bylo téměř nemožné…“

Na druhé straně mě vyloženě pobavil jiný citát z toho nepochybně zajímavého povídání:

„ Kantůrková pracovala v Mladé frontě v 50. letech, přesto na ní nevzpomíná ve zlém. „Byly to ideologické noviny, ale šéfové byli svébytné bytosti a třeba šéfredaktor Svoboda nám vtloukal do hlavy zásady, že do textu nesmí vstoupit žádný náš osobní názor, že každý fakt musíme ověřit…“

Sakra, kdy tohle poselství z padesátých let, už konečně také dorazí k těm stávajícím - ideologicky tolik nabušeným redaktorům, redaktorkám veřejnoprávní České televize a Českého rozhlasu! : - )