Ejhle - prázdný Topol!

Žádný  strach, nemíním vstoupit do fanclubu Mirka Topolánka, ale stejně mě moc potěšil  úspěch jeho diplomatické mise a to  nejenom proto, že se už, alespoň na nějakou chvíli,  nemusíme obávat o teplo v našich příbytcích.

Možná, ještě větší radost mi udělalo, že   dostala na frak ta naše typická malověrnost,  český masochismus -  Nic nedokážeme, neumíme, vládnou  nám zloději a  totálně neschopní politici. Jde o tak zlidovělé pověry, že některé   politické strany   z toho panikářství  a  nízkého  negativismu  žijí...

Obnovení ruských dodávek plynu samozřejmě, nebyl problém kalibru Gazy. Zřejmě by ho nakonec dokázal vyřešit i ten hlučný Sarkozy, nebo   představitelé   jiných,  méně významných členských zemí EU. Nicméně, Topolánek jednal tvrdě, houževnatě , ale především  efektivně - nepromarnil příležitost dosáhnout tou nejkratší možnou cestou cíle. Východní plynovody sice v době, kdy píšu  tento text, ještě nefungují - snad to nezakřiknu, ale více se asi v danou chvíli opravdu  nedalo učinit.

Nevím, jaké  nové výhrady a škodolibosti  budou zase  v těch  dalších dnech zaznívat z Lidového domu, či od lidí, kteří si do hlavy uložili šablonu o naprosté  neschopnosti, nekompetentnosti českého premiéra a  už nějakou dobu lačně lapají po každé příležitosti, která  by jim tuhle životní pravdu   potvrdila. Poučení, že život není ani zdaleka tak černobílý, si  stejně  vezme jen málokdo...

Mirek Topolánek a vlastně celá ČR  nyní  zcela nepřehlédnutelně zabodovala. V přemíře toho momentálního uspokojení, bych už málem pokračoval euforickým tvrzením, že    kdyby se už v tom dalším půlroce nestalo nic jiného, i tak  jsme pro Evropu  a naše sousedy udělali dost.

Tohle nadšení, nepochybně, zase  po několika málo dnech  vyprchá a převáží  obligátní skepse. Ostatně, mohu s tím začít teď hned. Už dnes mám takové  počínající  obavy, aby tenhle nesporný úspěch, některým lidem zase příliš nestoupl do hlavy...