Eduard Janota - nikdo není dokonalý!

Z vystaveného Blesku na pultech  novinových stánků jsem se dozvěděl, že exministrovi financí se zastavilo srdce právě v okamžiku, když na tenisovém kurtu smečoval…

Protože Blesk  nekupuju, doposud  nevím, zda šlo o smeč povedený, ale i tak jsem si úplně jistý, jde o jednu z těch lepších forem odchodu ze života, i kdy zase -  v padesáti devíti -  asi není o co stát!

Eduard Janota byl nesporně významný,  důležitý člověk a proto ani nepřekvapuje to neobyčejné množství ohlasů, které jeho smrt vyvolala.

Některé z těch nekrologů mi  přijdou hodně pokrytecké, ale kupodivu jsem objevil i jeden zábavný.  Blogera Pavla Victorina - úžasného klausobijce, evidentně naštvalo, že  Janota  si hrál tenis klidně v pátek o poledni, tedy jaksi  v pracovní době, že…

Není to se mnou zase až tak zlé, ale také občas nedokážu držet hubu a to  ani v blízkosti majestátu smrti. Ty vykastrované nekrology mi rozhodně neimponují - vždy mám nutkání něco připodotknout. Nevím, proč by se slušnost a takt měly kamarádit s pokrytectvím ! Na tom, že  Eduard Janota byl nepochybně vynikající odborník, vstřícný a sympatický člověk, jen stěží mohou něco změnit i některé méně atraktivní fragmenty jeho života. Neznám žádného dokonalého člověka a to se přitom často dívám do zrcadla…

Tedy konkrétně -  také, jako zmíněný kolega bloger,  v sobě nosím, v souvislosti s panem Janotou, jednu takovou palčivou výtku. Při všech těch vesměs pěkných vzpomínkách, budu pořád litovat, že se svého času - ve Fischerově vládě nepochlapil, že nedokázal praštil dveřmi, když mu ti nejrůznější chytráci tak zmrvili ten jeho úsporný balíček...

Inu, nikdo není dokonalý!