Drtivá porážka Schwarzenberga?

To, že   byl Miloš Zeman v přímé volbě zvolen prezidentem nemohlo, snad s výjimkou některých  agentur zabývajících se předvolebními průzkumy, nikoho příliš překvapit…

Dodatečně mě teď jen poněkud překvapuje, že někteří publicisté, které  ještě beru vážně, ten výsledek druhého kola popisují, jako drtivou porážku knížete pána. Bohumil Doležal tak učinil, v krátkém sledu, hned dvakrát...
Přestože mé sympatie byly díky té hystericky vedené, často až  zběsilé   kampani  českých  médií a tak zvané kulturní fronty na straně outsidera Zemana, (který má jinak u mě spousty vroubků) vůbec by mě nenapadlo v případě toho vítězství, či porážky používat přívlastky drtivé, drtivá...

Nejenom v Praze, se  nápaditým  organizátorům, příznivcům Schwarzenberga  podařil přímo  husarský kousek  - vyvolat společenskou atmosféru, že kdo volí KARLA, je in! Bylo až dojemné sledovat to nadšení mládeže, obvykle s despektem shlížející ke každému, komu je nad padesát, z toho   opotřebovaného knížete, zjevně trpícího stařeckými obtížemi...
To, že ten nezpochybnitelný kámoš opovrhovaného, nenáviděného Kalouska, nakonec získal něco kolem dvou milionů voličských hlasů mi přijde, naopak,  jako fantastický, nečekaný  úspěch. A to přitom není vůbec  jisté, jak by to asi dopadlo, pokud by  se KAREL tak   hloupě nerozpovídal o těch Benešových dekretech!   
Jsem přesvědčený, že všichni ti, kteří nepodlehli  populismu, vznášeli  výhrady k  přímé volbě prezidenta, musejí teď zažívat jistou satisfakci, neboť se  potvrdilo, že  forma -  přímá volba, vůbec nic neřeší. O tom, že by tenhle cirkus snad něčemu  prospěl, natož pak té vysněné   politické kultuře, nemůže být řeč!
Jedno pozitivum téhle  volby, ale přece jenom vnímám. Je to skutečnost, že se česká veřejnost, přece jenom tak úplně nenechala zmasakrovat  médii, tou masivní  propagandou…