Dostala pražská ódeeska konečně rozum, nebo...

Když jsem v pondělí zaslechl, že se ODS na pražské radnici chystá ukončit koalici se sociálními demokraty, málem mě přepadl takový jásavý  pocit osobního triumfu - satisfakce. Přece jsem pořád tvrdil, že se s tou neodpovědnou, rozhazovačnou  ČSSD nedá vládnout!!!

Tuhle rok starou, nestydatou pražskou mesalianci, jsem nesl dost těžce. Měl jsem sice tehdy četné výhrady k formě vyjednávání pražského lídra TOP 09 Laudáta, ale skutečnost, že ODS nakonec, z malicherných personálních důvodů, okradla  Topku o volební vítězství  - upřednostnila koalici s nekompatibilními sociálními demokraty, bylo pro mne příliš velké sousto…

S tím příjemným pocitem, že zase došlo na má slova, jsem mohl jít  do postele, ale o půlnoci jsem se, bohužel, ještě začetl do nového vydání Neviditelného psa, kde vydavatel tuhle pražskou patálii popisoval - rozklíčoval výrazně jinak…

V té jeho zestručněné verzi nejde ani tak o zásadní   střet mezi rozpočtově odpovědnou pražskou ODS a rozhazovačnými sociálními demokraty, o principiální postoj,  ale o pouhé  ódeesácké  zklamání z primátora Svobody, který se zřejmě Borisi  Šťastnému vymknul kontrole…

Čím déle o tom uvažuju, řadím si k sobě všechny okolnosti, tím hůře se dokážu bránit nepříjemnému pocitu, že tahle Neffova interpretace má něco do sebe, zřejmě se blíží realitě mnohem víc, než se mi líbí!