Když se někde sejde dvěstětisíc lidí – spoluobčanů ze všech koutů vlasti, člověk by v tom asi měl, ze všech sil, hledat nějaký vyšší smysl a nikoliv se jen pošklebovat, že?
Ale, lepší už to se mnou zřejmě nebude a tak neskrývám, že jsem namísto dojetí a respektu k těm početným davům, pořád jen kroutil hlavou, nad tím množstvím lidiček dotčených pouhým předběžným vyjádřením bruselských úředníků ohledně konfliktu zájmů českého premiéra a také nad těmi obrovskými strachy z toho, co by možná jednou, snad mohla staronová ministryně spravedlnosti vyvést…: - )
Jistěže vnímám ty opakované výhrady k premiérovi, k ministryni – mohl bych lecos dodat i z vlastní hlavy, ale tak prostě volby dopadly a každý ví, že pro voliče ANO nebyly ty věčně probírané problémy A. Babiše žádnou neznámou - tajemstvím.
Uváděné důvody ke srocení tolika lidí a k následnému pronášení takových dramatických, až hysterických projevů, mi i při nejlepší vůli pořád ještě unikají a nedokážu je je ani brát zcela vážně.
Chvíli jsem se na to letenské představení, o jehož žánru mi taky pořád není jasno, díval v televizi a jednou jsem dokonce smíchy vybuchl, to když jakýsi mladíček vyzval přítomné, aby propojili svou sílu tím, že se chytí za ruce…oni tak skutečně učinili – a disciplinovaně se, kvůli nějakému Babišovi a Benešové, drželi v tranzu za ruce … : - )
Připomnělo mi to jednu takovou prastarou, puberťáckou scénku z časů, kdy jsem se, bez náboženského cítění, jen v zápalu mladického poznávání, ocitl v kostele uprostřed mše. Lidé tam postupně vstávali, sedali si, poklekali. Ten rytmus a smysl mi rovněž naprosto unikal. Všechno jsem ale, i když s velkými rozpaky absolvoval, až ke konci jsem definitivně odpadl - když kněz vyzval k vzájemnému podání si rukou, zbaběle jsem prchl.
Takže alespoň tedy díky za tu včerejší komickou připomínku!
