Dobrý člověk (sociální demokrat) ještě žije?

Když píšu o sociálních demokratech, nemůžu si pomoct  -  ty texty jsou pravidelně plné pohrdání a úšklebků…

Protože si sám nevážím fanatiků, zaťatých lidí, kteří si  nevidí ani na špičku vlastního nosu, občas si říkám, jestli snad  těm oranžgutánům  nekřivdím. Tu a tam  se na nich pokouším  hledat  alespoň něco pozitivního (HIV?) –  najít alespoň jednoho spravedlivého…

Je to hrozná fuška, přijde mi to  něco jako hledání jehly v kupce sena.

Asi tím moc JUDr. Stanislavu Křečkovi nepomůžu, ale je to momentálně  úplně  jediný český sociální demokrat, o kterém dokážu prohodit vlídnější slovo.

Získal si můj respekt, když se nenechal zastrašit novou ombudsmankou - ježibabou, že si občas  dokáže držet a dokonce  i veřejně zastávat   nekonformní – neoblíbené  názory na dění kolem Ukrajiny, že se  ani v úřadu zástupce ombudsmana  nebojí vyslovit  nepříjemné – neoblíbené  pravdy ohledně menšin…

Znovu jsem si to připomněl, když jsem  dnes v Parlamentních  listech četl:

Křeček(ČSSD): Krásná hesla šokovaných ministrů

Imponuje mi tady, že se Křeček směle pouští také do svých stranických kolegů - ministrů, kteří se pří své návštěvě Šluknovska tak upřímně podivovali místním poměrům..

Je opravdu podivné, když noví ministři jsou tak šokovaní z poměrů, které pro nikoho ze zainteresovaných nejsou tajemstvím...

Člověk by předpokládal, že když do těch svých funkcích nastupovali, tak už o té problematice alespoň něco málo věděli, že teď na to nebudou čumět, jako tele na nová vrata!

Naprostý souhlas, pane Křečku - překvapení, šokovaní ministří nám jsou k ničemu, stejně tak tako ta  věčně krásná, ušlechtilá hesla a řečičky těch zjevně nekompetentních, ale o to víc užvaněných  lidí!