Dětičky, raději si příště odsedněte!

Zvláště v posledních letech  moc rád pozoruji děti - tedy  především ty maličké,  ještě nepoznamenané školou. Nevím, jestli  na světě existuje  něco báječnějšího, než je takový  dětský smích, ale také  drásavějšího, než dětský pláč...

Zřejmě  to souvisí s  věkem, přibližně do takové padesátky jsem vyznával  značně  odlišné  priority a potěšení. Samozřejmě, i ten krásný dětský smích může mít občas dost zvláštní  motivaci. Jednou jsem viděl tak nádherně se smát malého chlapečka nad bezmocnou mouchou, které utrhal křídla a nožičky. Takže pozor -  úplně všechno, co se třpytí, nemusí být zrovna  zlato...

Ale i tak doporučuji, zkuste se někdy usmát i  na neznámé  malé děti a myslím, že  rozhodně nebudete jejich reakcí zklamaní. Protože však žijeme v divném, občas i hodně špatném  světě -  víc, než ten úsměv si obvykle nedovolím.  Moc nerad bych působil vtíravě, nebo snad dokonce  vyvolával nějaká zlá podezření.

S tou  opatrností, až  ostýchavostí, jsem evidentně  předběhl dobu. Vždyť, až v těchto dnech   Evropským parlamentem prochází  návrh zákona zakazující, zatím snad jen leteckým společnostem, nechávat na sedadle  vedle mužského sedět dítě bez doprovodu.

Pozor na nás chlapy - potencionální pedofily! Je však  dobře vědět, že těm evropským poslancům tak leží na srdci osud těch  cestujících dětiček  - nešetří novými   novými zákony a píší a píší...