Už jsem si mockrát v životě připomněl, že není úplně snadné milovat lidstvo - mít rád šmahem všechny lidi …
Vždycky se najdou tací, kteří vám ty snahy, marné pokusy o tu všeobjímající lásku nějak znechutí.
Někdy jde o maličkosti, jindy o zásadnější záležitosti, nad kterými nelze, přesněji nedokážu, jen tak mávnout rukou.
Tak jako tuhle sobotu, kdy jsem si na přírodním koupališti užíval zřejmě poslední záchvěvy letošního příjemného léta.
Se zavřenýma očima, na zádech jsem tady pomalu schnul na zbytcích trávy poblíž většího balvanu. Kolem to žilo, ale to převážně dětské vřískání - jásání z vodních hrátek mi kupodivu nevadilo . Čím menší dětičky, tím radostnější řev…
Do toho výskání jsem ale najednou zaslechl mužský hlas: „Tak se pojď vyčůrat tady k tomu kameni“. Přišlo mi to jako sranda, ale ten chlápek skutečně vedl svého potomka, který se chystal čůrat, necelý metr ode mne a dalších polehávajících návštěvníků.
Úplně automaticky ze mne vyletělo „Člověče vy si snad děláte srandu!“
Teprve až potom jsem seznal, že mluvím k potetovanému hromotlukovi, kterého jsem tím řečněním evidentně naštval.
Hned pohotově zareagoval - , „přece nebude kluk chcát do vody - debile!!“
To mi vyrazilo dech, raději jsem už spolknul sdělení, že několik metrů od nás jsou WC. Debil by se patrně dozvěděl, že tam se přece musí platit.
S některými blbci se prostě nelze rozumně domluvit, někdy musíte být vděčný, že vám ještě nedají do držky!
Přežil jsem to tentokrát bez fyzické újmy, ale úplně nejvíc mě na tom štval něco jiného.
Totiž, kolem toho počůraného balvanu leželo docela dost lidí, kteří tak úspěšně předstírali, že se jich to vůbec netýká. Při pohledu na toho hromotluka, by si zřejmě nechali i srát na hlavu!
Ano, trochu mi to připomíná poměry na blogu iDnes… :-)
