ČSSD - zavřete oči, jedeme z kopečka!

Když tak někdy  čtu ty předvolební  recepty  sociálních demokratů  na překonání dopadů hospodářské recese, vždy se mi vybaví  jeden  děsivý zážitek  z dětství.

Přestože   koncem padesátých let byla padesátikoruna poměrně velký peníz, dobré jízdní  kolo se za tuhle cenu  pořídit nedalo! Ta  má nová  ojetina tak  byla vybavena  jen nefunkční přední brzdou, což ovšem zase příliš nevadilo, neboť pamětníci si jistě ještě vzpomenou, že se dalo  celkem  spolehlivě brzdit tak zvaným torpédem. Tedy spolehlivě v případě, že vám zrovna nespadl řetěz.

Zkušební jízdu jsem absolvoval v radostné eufórii  - pořádně jsem to,  po vedlejší silnici,  z kopečku  rozšlapal. V tom nejlepším mi potom spadl řetěz.

Bez možnosti nějak korigovat rychlost jsem  se řítil  k hlavní  frekventované  silnici, kde bylo nutně třeba zatočit, neboť pokračování v dosavadním směru by skončilo  nárazem do  vysokého obrubníku. Možná bych to býval risknul a vletěl na hlavní bez ohledu na nějakou přednost v jízdě, ale bylo mi jasné, že  v té rychlosti se to nedá  nevytočit.

Dodnes se divím, že mi v té chvíli napadlo řešení -  strčit nohu do drátů. Měl jsem s tím už jednu nepříjemnou zkušenost.  Docela dobře jsem si mohl   vybavit, co bude následovat - dlouhý let vzduchem s nekontrolovaným dopadem. Kupodivu jsem  se i tak  pochlapil  a  vše  pokračovalo dle předpokládaného  scénáře - dlouhý let vzduchem  s překvapivě milosrdným  koncem. Ani jsem s těmi odřeninami   nemusel do nemocnice.

Nechci  přespříliš tlačit na politickou pilu, ale nevidím to jinak , že pokud bych se  tehdy zachoval podle té kuchařky, kterou, nejenom  dnes, nabízejí čeští  sociální demokraté -  asi bych  nejspíše   zavřel oči, o několik sekund oddálil pád  a  zbaběle pokračoval  v šílené  jízdě  k neodvratné katastrofě...