Chvála Okamury

Často se zastávám politiků, kteří mi nejsou vůbec  blízcí, ale v dnešních  zmatených časech se  stávají  obětí nejrůznějších účelových  štvanic…

Patří k nim i Tomio Okamura. Když před lety začal na zdejším blogu s takovým úspěchem publikovat, dost dobře jsem nechápal ten mimořádný  ohlas jeho textů.

Ty jeho  urputné, často  až demagogické blogy  jsem brzy přestal sledovat. Tu a tam  jsem se o něm také nelichotivě vyjadřoval.  Není vyloučeno, že jsem tehdy použil i výraz Pitomio.

Co se za ty roky tedy změnilo?

Andrej Babiš  občas  tvrdí, že je jen  produktem dosavadní  neschopné  politické garnitury. Něco na tom určitě je, nepovažuju to  za pouhý vtípek.

Řekl bych, že s Okamurou  je to dost podobné. Pro mne je to zase   produkt   servilnosti  většiny  českých politiků k úředníkům Evropské unie, jejich nechuti reprezentovat  mínění  většiny české společnosti.

Tomio  Okamura   svou urputností, kritičností, už roky   oslovuje  významnou část  voličů a současně vyvolává opovržení  především  médií.

Po letošních volbách  -  následném politickém rozložení Sněmovny, se Okamura  stal  nejenom nepřehlédnutelným, ale i neopomenutelným.

Dost dobře ho už  nemohou  ignorovat ani  veřejnoprávní média a tak i  z České televize a Českého rozhlasu  zaznívají  prostřednictvím Okamury  doposud  tutlané  pohledy  na českou a světovou politiku, včetně požadavku na zrušení koncesionářských poplatků  a  nelítostné kritiky Evropské unie.

A tak, přes všechny vážné výhrady, Tomia  veřejně  chválím, neboť   jeho volební úspěch  otevřel prostor i pro alternativní  názory.