Čtenáři mých blogů dobře ví, že mi chválení moc nejde, že to rozhodně není můj žánr, natož pak chválení policajtů - to je snad poprvé v životě.
Tuhle historickou událost způsobila zpráva, že skupina českých policistů hodlá dnes před švédským velvyslanectvím podpořit svého švédského kolegu, který už neunesl tu zvrhlou politickou korektnost a zveřejnil konkrétní, burcující statistiky o podílu imigrantů na růstu zločinnosti ve městě kde slouží.
Zmíněný švédský policista správně předpokládal, jak velkou nevoli to vyvolá u jeho nadřízených a především politiků, ale ani to ho neodradilo.
Jak známo, prozradit státní tajemství - že král je nahý, možná projde naivnímu chlapečkovi z pohádky, ale nikoliv švédskému policistovi, který to teď dostává pořádně sežrat.
Je moc dobře, že se ho doma nyní zastala významná část probuzené švédské veřejnosti, ale mnohem více mě těší, že stranou nezůstávají ani někteří čeští policajti, kteří se mu chystají vyjádřit podporu před švédským velvyslanectvím.
Někdo se může ptát, proč se vlastně do toho pletou, když nás zatím problémy s imigranty nepálí, neboť jich tu máme jen zanedbatelné množství.
To je, díky Bohu, pravda pravdoucí. Jenže, je také fakt, že česká úřední místa postihla identická nákaza jako ta švédská - je to nepřehlédnutelná snaha, ve jménu těch nejvyšších ideálů, marginalizovat nebezpečí radikálního islamismu, systematicky přehlížet – zametat pod koberec veškeré nepříjemné skutečnosti, které neslouží protěžovanému multikulturalismu.
