Chvála českých policajtů

Čtenáři mých blogů dobře ví, že mi chválení moc nejde, že to rozhodně  není můj žánr, natož pak chválení policajtů -  to je snad poprvé v životě.

Tuhle historickou událost způsobila zpráva, že skupina českých policistů hodlá dnes  před švédským velvyslanectvím podpořit  svého švédského kolegu, který  už neunesl  tu zvrhlou politickou korektnost  a zveřejnil konkrétní, burcující statistiky  o podílu  imigrantů na růstu zločinnosti ve městě kde slouží.

Zmíněný  švédský policista správně předpokládal,  jak velkou  nevoli to vyvolá u jeho nadřízených a především  politiků, ale ani to ho neodradilo.

Jak známo, prozradit státní tajemství  - že král je nahý, možná  projde  naivnímu  chlapečkovi  z pohádky, ale nikoliv  švédskému  policistovi, který to teď dostává pořádně  sežrat.

Je moc dobře, že se ho doma nyní  zastala   významná část probuzené  švédské veřejnosti, ale mnohem více mě těší, že stranou nezůstávají  ani někteří čeští policajti, kteří se mu chystají  vyjádřit  podporu před švédským velvyslanectvím.

Někdo se může ptát, proč se vlastně  do toho  pletou, když nás  zatím problémy s imigranty nepálí, neboť  jich tu máme  jen zanedbatelné množství.

To je, díky Bohu, pravda pravdoucí. Jenže,  je také  fakt, že česká úřední místa  postihla   identická nákaza  jako ta švédská  -  je to nepřehlédnutelná snaha, ve jménu těch nejvyšších ideálů, marginalizovat  nebezpečí  radikálního islamismu,  systematicky přehlížet – zametat pod koberec  veškeré  nepříjemné skutečnosti, které neslouží protěžovanému multikulturalismu.