Čeští prezidenti a polibky smrti

Hned po skončení voleb  se znovu  pěkně rozjela diskuse o  polibcích smrti Václava Havla a tentokrát je zmiňován i prezident Klaus. Nevím, ale  ten nesporný  fakt, že  uvedené legendy, mají tak zanedbatelný  vliv  na české voliče je opravdu pozoruhodný...

Kde jsou ty staré dobré  časy, kdy TGM dokázal  obstarat  nepříliš oblíbenému E.Benešovi bydlení na Hradě, či později, pouhý prezidentský uchazeč - Miloš Zeman do čela ČSSD, bez  potíží prosadil Špidlu - v té době  sociálního demokrata, prý  s  momentálně nejmenším deficitem IQ...

U Václava Havla jsou  ty polibky  již  obligátní  nálepkou -  léty prověřenou. To jeho letošní, opětovné  angažmá v dresu zelených, po tom drobném flirtu s ODS,  bych však tentokrát rozhodně  neoznačil za  polibek smrti. Od Havla to bylo  spíše jakési  přirozené spolupodílnictví.  Bursíkovi zelení byli  těmi několika lety v nejvyšší politice přímo  odsouzeni  k neúspěchu  -  už  předem - neodvratně, žádný polibek - včetně toho francouzského, ba  ani dýchání z úst do úst, na volebním výsledku zelených  už nemohlo pranic změnit!

V případě Václava Klause  je to možná trochu jiné, ale opět nikoliv  zase tak  horké jak se tvrdí. Pan prezident sice  - tu a tam  trousil písek pod kola ODS, měl  své  vlastní favority, ale zjevně se nechtěl příliš umazat - jen nezávazně  naznačoval. Tu špinavou práci nechal na svých nejbližších. Nemyslím, že by  to bylo zrovna o nějaké  svaté nadstranickosti Václava Klause, spíše těm svým favoritům, plným právem,  nedůvěřoval.  Rozhodně, tedy  ani v tom případě  nešlo o nějaký  polibek smrti, spíše jen  o takové letmé naznačení polibku na dálku...

Nutno také dodat, že pan prezident měl to své  lobování  také o mnoho komplikovanější, než Václav Havel. Jemu patrně nejbližší -  SSO Petra Macha, v předvolební kampani připomínala spíše spící  pohádkovou  Šípkovou Růženku, která nevídaným způsobem prohospodařila nadějný počáteční kapitál a  postavit se  později -  s  plnou vahou - otevřeně za  euroskeptiky  v čele  s problematickými  lídry typu Železného, Tlustého a Schwippela, asi také dost dobře nešlo...

V obou  případ tedy  rozhodně nejde  mluvit  o polibcích smrti.  Případné policejní vyšetřování by tak mohlo  maximálně konstatovat, že nedošlo k  faktickému poškození zmiňovaných politických stran - straniček, ale spíše  jenom o takový  soukromý hazard s proslulými  firemními  značkami - VH a VK...