Fakt, že byl v sobotu večer nejlepším českým filmem 2014 vyhlášen - nejvíce lvích sošek si odnesl film Cesta ven, který v kinech tragicky propadl, není zase až tak velkým překvapením. Často zmiňuju, že žijeme v poněkud zvrácené době…
Informace se různí, ale ať už tohle dílko dodnes navštívilo 4 tisíce platících diváků, nebo jich bylo celých 7 tisíc, jsou to čísla směšná…
Ne, určitě si nemyslím, že by filmové ceny měl získávat podbízející se kýčař Troška, který bezpečně dokáže přitáhnout diváky do kin, ale jehož nejnavštěvovanější filmy, přes veškerou snahu, nedokážu dokoukat až do konce…
Jenže, film má své specifika, (Jak už moudře prohodil Vladimír Ilijič Lenin) dost dobře se neobejde bez filmových diváků. Jsem si jistý, že by na to žádná filmová porota neměla zapomínat, pokud tedy snad neusiluje o pověst elitářů…
Není příliš složité domyslet si, proč čeští diváci na ten „nejlepší“ český film roku 2014, ostentativně kašlou. Zkusím to uhádnout, přestože jsem se tomu filmu také velkým obloukem vyhnul, navzdory velké snaze České televize, která ho servírovala těsně před letošním Českým lvem.
Nemohu tedy zcela vyloučit, že jde o povedené, umělecky hodnotné dílko a nikoliv jen o multikulturní osvětovou propagandu, jak se to rozneslo…
Kámen úrazu zřejmě spočívá zejména v tom, že většina Čechů, která nemá s romskou populací zrovna ty nejlepší zkušenosti, je médii pravidelně masírována propagandou, která, z prokazatelně obtížněji přizpůsobivého etnika, s vysokou kriminalitou - masivně čerpající všemožné sociální dávky, vytrvale vyrábí jen nevinné, nešťastné oběti rasistické české společnosti, problém nachází výhradně jen tady…
Možná, že právě na tuhle státem štědře podporovanou sugesci, hloupě vyvolanou alergii, film Cesta ven dojel….
