České agitační televize teď fungují jako zdi nářků

Za komunistů mnoho lidí televizní zpravodajství nesledovalo. Kdo se tehdy chtěl něco opravdu dozvědět, naladil si Hlas Ameriky...

Tehdejší zprávy byly pečlivě učesané a cenzurované, ale asi úplně nejvíc mi na nich vadil ten nezbytný, křečovitý optimismus...

Dnes je všechno úplně jinak, jen nemohu dodat – naštěstí! Zpravodajství sice už není tak otevřeně cenzurované, ale vysílají se především informace, které se mediálním manipulátorům hodí do krámu.

Trapný komunistický optimismus, teď zase vystřídal hysterický pesimismus – všechno je úplně špatně!, všichni politici, tedy kromě těch havloistických, nestojí za nic a tak se na ně pravidelně pořádají štvanice!

Ještě donedávna jsem to tak nějak snášel, až v čase koronaviru pohár trpělivosti přetekl.

Už prostě nedokážu, podstatnou část televizního zpravodajství poslouchat, kdo všechno je na huntě, komu všemu, by, zcela samozřejmě, měl tenhle „sobeckej“ stát, řízený sobeckými politiky, proplácet škody, včetně ušlého zisku! Den, co den, jako z kolovrátku!

Pravda, na starý kolena už člověk dost obtížně mění zvyky, zažité rituály, ale jak jsem se na vlastní kůži přesvědčil – mezi sedmou a osmou večerní, se taky docela dobře čte!