Černý Petr zůstal Tlustému

Na  své  poslední  tiskové konferenci, (alespoň doufám) kde se mladej Morava loučil se svým poslaneckým  mandátem, zaznělo několik zajímavých  myšlenek i když tím asi vůbec  nejradostnějším sdělením bylo, že se  pan Morava napříště dokáže uživit i bez té politiky....

Né že by to byl zase takový kumšt, jenom v  České republice tak činí několik milionů lidí, ale nechtějme toho od toho nadějného  mladého člověka zase  příliš.

Poté, co Jan Morava poděkoval médiím, že mu daly  možnost vysvětlit veřejnosti, pohnutky a dokázat, že není žádný politický vyděrač, došlo na jednu  z těch  velkých  myšlenek  -  je lépe odházet s cejchem hlupáka, než jako mizera.

S tím se dá stoprocentně  souhlasit, velký problém Jana Moravy však spočívá v tom, že se mu podstatnou část veřejnosti o něčem takovém nepodařilo přesvědčit. Pokud tedy tu příležitost  opravdu dostal, rozhodně  neskóroval...    

Neskonale úspěšnější byl věčně podceňovaný Mirek Topolánek na sjezdu Strany  zelených, který svou gólovou  příležitost - skutečnost, že jako jediný z přítomných s předstihem viděl    televizní  reportáž J. Kroupy - proměnil přímo bravurně. Jen málokdo postřehl, že v zájmu věci, jaksi pozměnil některá plusová a mínusová znaménka...

Jak fatálně tahle  aféra poškodila ODS , bude  zřejmé až  po krajských a senátních volbách. Citelná porážka   nemůže být by však pro nikoho neměla být  překvapením. Překvapený může snad být tak akorát Vlastimil Tlustý, kterému zůstal v ruce ten neoblíbený Černý Petr. Ale v téhle hře bez pravidel - nejenom jemu. Byl to také zajímavý  test pro jeho poslanecký  spolek přátel, kteří s ním už několik měsíců rebeluje  proti stranickému vedení. Pokud šlo o konkrétní,  z jistého úhlu pohledu, povětšinou oprávněné výhrady ke státnímu rozpočtu,  navržené restituci církevních majetků a podobně, dalo se ještě mluvit o  obraně  jakýchsi   ideálů,  a principů. Dnes to však už stále zřetelněji působí, že panu Tlustému šlo asi  jenom o zástupné problémy, pomocí nichž  si jenom  vyřizoval své vlastní osobní účty.

Minimálně poslanci Raninec a Schwippel pořád ještě zůstávají na té potápějící se bárce Vlastimila Tlustého. Vážím si   věrnosti, oddanosti , ale mám takový ryze osobní pocit, že tohle už je spíše projev  bezradnosti a  zoufalství...