Byl jsem takovej maličkej Mozart...

Ani ve snu by mě to nenapadlo, ale podle ověřených, vědecky doložených  testů -  něco kolem tří čtvrtin tříletých dětiček, tedy ve věku kdy začínají být lidmi, už lže, podvádí…

A co hůř – čím inteligentnější dítě, tím větší, lepší  lhář! Podle těch výzkumů jde snad dokonce  o přímou úměru!

Je to pro mne obrovské  zklamání. Ty povětšinou miloučké dětičky jsem  až doposud považoval  za nevinné, čisté. Byl jsem přesvědčený, že haranti se z nich stávají až ve škole, kde se ve smečce, učí všem těm opovrženíhodným manýrám, včetně lhaní a podvádění…   

Není snadné  jen tak spolknout skutečnost, že se jedná  o genovou záležitost, že  lhaní je vlastně projevem vyspělé inteligence…

Pokud to ale beru osobně, jde o velice lichotivé zjištění. Vzhledem k tomu, že jakmile jsem se ve škole naučil jen trochu psát, moji první, naprosto samostatnou písemnou  prací byla omluvenka –  zfalšované prohlášení rodičů, včetně podpisu, že už nadále nebudu docházet do školní družiny, kterou vedoucí bez námitek akceptovala.

V těch snad sedmi letech, to byl nepochybně brilantní,  geniální  výkon na úrovni kolegů Einsteina, Mozarta a další světových velikánů.

Teď  už  mi  jen zbývá  vyřešit záhadu, kam se postupem času ta   genialita vytratila…