Bude na co vzpomínat - vlastními těly bránili nemocné stromy...

Když přijde řeč na minulost, ženy nejčastěji vzpomínají na první zoubky a první  krůčky svých potomků, zatímco chlapi se povětšinou chlubí vlastními  hrdinskými kousky…

Na dědečka - legionáře si už moc nepamatuju, ale zbylo mi po něm několik fotek, kde pózuje v uniformě, s hrudí plnou medailí a vyznamenání, takže mi někdy  připomíná staré sovětské generály…

Určitě největším historickým zážitkem mého  otce byla mobilizace. Spolu s ostatními se  hodlal postavit Hitlerovi, přestože dobře věděl, jak nepatrné jsou jejich šance...

Já zase asi vůbec  nejčastěji vyprávím o osmašedesátém, jak to bylo u Rozhlasu, jak  jsem  s dalšími výrostky před Štefanikovejma  kasárnama požadoval, aby nám vydali samopaly, protipancéřové granáty, abychom se mohli okupantům bránit...

Dnes se asi vůbec nejvíc vzpomíná na Listopad 89 - mnozí lidé jsou pořád ještě sklálopevně  přesvědčeni, jakéže to bylo hrdinství, pět minut po dvanácté,   cinkat klíči na náměstích …

Bude však patrně ještě hůř! Už to  živě vidím - jestli se toho dožiju - za pár let budu zřejmě nucen poslouchat hrdinské zkazky o tom, jak pár dnešních rošťáků  hrdině, před vykácením bránilo  stromy napadené  kůrovcem…

Ano, milé děti, tak přesně tomuhle se říká devalvace…