Je to neuvěřitelné, ale prakticky všichni lídří zemí EU, odjíždějící po skončení jednání o výši a struktuře gigantické půjčky na koronavir, se prohlašují za vítěze...
Fakt tomu nerozumím - až doposud jsem si byl naprosto jistý, že to funguje jako na fotbale - když někdo vyhrává, tak jiný zase musí nutně prohrát. Vysvětluju si to tím, že někteří zmínění aktéři lžou, nebo jsou jen blbí...
Jsem stará škola, k zadlužování hodně skeptický, ale když už tedy mnozí vyučení ekonomové tak suverénně tvrdí, že se tímhle snadným způsobem lze z toho koronavirového maléru vyhrabat - proinvestovat, prosím, nechci se hádat, kazit ostatním radost - rád se nechám překvapit.
Je tu ale ještě další těžká záhada. Nejsem první a určitě ani poslední, kdo si všímá, že většina české opozice, vyjma ODS! - která navýšení letošního schodku státního rozpočtu ČR ve výši půl bilionu, označovala za národní katastrofu - nestydaté zadlužování příštích generací, teď naopak nadšeně tleská nové dohodě EU - tomu ještě násobně dramatičtějšímu, fatálnějšímu zadlužení země na příštích třicet let.
Kampak se, v případě těch doposud tolik burcujících žvanilů, jen poděla hesla o prožrané budoucnosti, ty původně tak působivě ventilované obavy o budoucnost příštích, už dnes fatálně zadlužených generací?!
