Bong a humor paní Bubílkové

Nedávno jsem viděl báječný videoklip - představující snad nejveselejšího a nejspokojenějšího človíčka na světě. Batole napjatě kouká někam za kameru, kde nepochybně stojí jeho člověk,a netrpělivě čeká. Když, zřejmě otec - kameraman vypustí zvuk připomínající něco jako bong - batole se rozzáří a celým tělíčkem se nádherně chechtá. V záchvatu smíchu málem mlátí hlavou o zem. Po chvilce uklidnění, zase s nadějí v očích čučí za kameru očekávajíc nové bong a potom znovu a znovu spouští ty gejzíry andělského smíchu. Ještě jsem nikdy neviděl tak šťastného, spokojeného a nenáročného člověka.

Ani po několikerém přehrání jsem nevyluštil pohlaví, natož pak národnost. batolete. Jisté však je, že to  nebyl našinec. Nebo už jste snad někdy viděli nějakého spokojeného Čecha ?!

Na ten klip z You Tube bych se mohl dívat celé hodiny. Teď mě však napadá, že zase trochu přehánim. Dokonce i u nás, přece jenom lze objevit nadšeně se bavící spoluobčany. Ten zázrak se pravidelně vyskytuje v televizní studiu ČT, kde se scházejí diváci pořadu Co týden vzal. Namísto toho bong, u nich salvy smíchu a rozzářené obličeje vyvolává svérazný, řekl bych hodně upadlý humor a kazatelství paní Bubílkové.

Asi je zbytečné dodávat, že jednoznačně preferuji  infantilní způsob zábavy typu bong, před tou křečovitou veřejnoprávní , tak zvanou televizní politickou satirou , při které divák s IQ nad 80 nutně duševně strádá ! Ale ty studiové diváky však České televizi skutečně závidím. Jak prefektně  dokáží předstírat pobavení,  dobrou náladu - je to  stoprocentní profesionální kompars...