Boj o předsedu ODS - zcela ve stylu - Po nás potopa !

Přestože  média jsou  plná   spekulací o tom, kdo bude   na prosincovém kongresu  zvolen předsedou ODS,  poprvé od vzniku  této strany, mě to nechává tak nějak lhostejným.

Na obzoru totiž není nikdo, kdo by  dokázal vzbudit  alespoň  nějakou naději, nabídnout  východisko z krize.

Lámat si hlavu  rozhodováním  mezi současným předsedou, který, možná to ani nebylo v lidských silách, nedokázal  zhodnotit  těsné volební  vítězství  - upřednostnil zjevně neúspěšnou  koaliční  strategii  a  svými často  neuváženými výroky nahrává  opozici  -  připravil se   o sympatie veřejnosti , nebo těmi  věčnými  okopávači kotníků, kteří se  Topolánkovi  nedočkavě  snažili  podrtrhnout  stoličku ještě dávno  před  volbami,  považuji za zcela  zbytečnou ztrátu času.

Vše je ovšem  relativní. Pro někoho je Pavel Bém  odvážný  dobyvatel Everestu, pro jiného zase  Kašpárek - korouhvička, který se  vyhecovaný partou  novinářů, ochotně nechá nalíčit a sehraje  roli  italského turisty, aby se údajně  na vlastní kůži přesvědčil o tom, co každý dobře ví, že pražští taxikáři jsou vesměs zloději.  Nelze ani vyloučit,  že někomu  možná imponoval  ten pokus  pana prezidenta  - po prohraných krajských volbách, do rolí   -  zrazených, málem geniálních   mučedníků  angažovat  bývalé krajské hejtmany. A dokonce se najdou i lidé, kterým se, ani  tím   bonzováním nováckým redaktorům,  ještě  nedokázal znechutit Vlastimil Tlustý.

Těm několika, zatím známým kandidátům na předsedu ODS evidentně chybí pokora,   sebereflexe, - patrně jde o   náruživé   vyznavači toho známého - Po nás potopa !

Zřejmě nezbývá, než čekat na nějaký ten zázrak...  

ODS prožívá nesporně  nejtěžší krizi ve své historii, mnohem ničivější, komplikovanější, než kdysi dokázali vymyslet Ruml s Pilipem. Pokud si však mnozí lidé nyní spokojeně mnou  ruce, je to velký omyl. Tahle politická krize určitě  neslouží ku prospěchu země a jen  hlupáci si mohou myslet, že ten zjevný marasmus se netýká celé české politické scény !