Boj o Kunderu

Odmítnutí Respektu, omluvit se za  zveřejnění policejního záznamu, který usvědčuje mladého  Milana Kunderu z udavačství, posouvá tuto kauzu, vzdáleně vyvolávající  vzpomínky  na dávné  spory o  Rukopisy,  do  dalšího kola.

Celá aféra je  překvapivá i v tom, že tím  hlavním hybatelem je zrovna  Respekt, který se tak najednou  dostal do zásadního sporu s většinou svých  věrných, dlouholetých  příznivců  - celebrit.  Snad nejčastěji  se  hovoří o  nezdravé senzacechtivosti.

Jsem přesvědčený, že  zcela  bez ohledu  na konečný verdikt,  časopis měl plné právo, tuhle mimořádně  nepříjemnouý aféru  otevřít - nad tím objeveným policejním záznamem,  snad ani nešlo jen mávnout rukou.
 
Na obranu Milana Kundery už povstala značná část českých  intelektuálů. Zcela překvapivě tady  splývají  i názory  věčných  rivalů - Václavů  Klause a Havla. Jedni  odmítají uvěřit  ze sentimentu, jiní zpochybňují  policejní zápis a zbytek   Kunderu  zase  omlouvá  s odkazem na tehdejší těžkou dobu. S tím omlouvání  je to ovšem hodně složité, neboť Milan Kundera  veřejně prohlašuje, že si není ničeho vědom.

Nepochybně je smutné, do jakého světla se dostal jeden z našich světově nejznámějších spisovatelů. Ještě horší však je, že  se už veřejně ozývají ti politici, kteří by nejraději sami   určovaly, co z historických archivů může, nebo naopak nemůže spatřit světlo světa a  také, že celý případ  využívají  i  odvěcí  odpůrci  nedávno  zřízeného Ústavu pro studium  totalitních  režimů, který materiál objevil.

 Mnozí  ctitelé Kunderova díla, často velice   zvučných jmen, jsou aférou notně znechuceni, hledání pravdy  je  zrovna v tomto případě   uráží, považují  za neslušné  pochybovat o mistrovi.  Dělají na mne dojem, že by o té případné vině, či nevině  Milana Kundery nejraději sami hlasovali...