Bělobrádek na sudetoněmeckém sjezdu…

„Bělobrádek vyzvídá, jak to chodí na sudetoněmeckém sjezdu. Uklidnil jsem ho, že hajlovat už nemusí, ale pochodeň ať si vezme. (@schwarzenbergk)

Vtípek opsaný  z Chechtavého tygra  naprosto  přesně  vyjadřuje mé pocity z toho lidoveckého kamarádšoftu  se Sudeťáky.

Za komunistů jsem se  tomu  pravidelně  hysterickému  strašení  landsmanšaftem  smával  –   byl to  v tehdejší situaci  nonsens.

Nikdy ovšem  neškodí znát  argumenty  druhé strany. Ostatně,  historie, ani obyčejné lidské příběhy nebývají  úplně černobílé.

To tehdejší strašení mi dodnes přijde  komické, což však neznamená nějaké sympatie k  sudetoněmeckým spolkům.

Se stejným despektem jako jsem  kdysi  vnímal  komunistickou  propagandu, dnes  sleduju tu stále  se stupňující  lidoveckou  vstřícnost  k Sudeťákům.

Existují  prostě  věci  –  nechutné záležitosti,  kterým je  asi vůbec nejlepší  se  zdaleka  vyhnout a nikoliv se v nich trapně  šťourat!

To mi  už   zavání nekrofilií!