Bátora!

S uzarděním připouštím, že až do minulého týdne mi jméno Ladislav Bátora pranic neříkalo. Zřejmě to, že figuroval na kandidátce Národní strany, býval členem Svobodných, či, že šéfuje sdružení D.O.S.T. na mne neudělalo dostatečně mocný dojem.

Jeho existenci jsem začal vnímat teprve až v souvislosti se spekulacemi o jeho možném náměstkování na ministerstvu školství, s překvapivou obhajobou tohoto pána od samotného prezidenta Klause a také z televizních Událostí, komentářů, kde s nepřehlédnutelnou nóblesou čelil rozvášněné moderátorce a socioložce…

Při té televizní show mě dokonce napadlo, zda ten Bátora snad není z kategorie politiků na které už tak dlouho a marně pořád čekám - vzdělaných, neodtržených od reality, zásadových, nepodbízivých - jaksi z rodu Godotů.

Vím, člověk po šedesátce by měl mít už rozum a nepodléhat snění! Toto úterý jsem si nenechal ujít příležitost znovu si L. Bátoru vyslechnout - tentokrát v rádiu, když si ho vzal do prádla Martin Veselovský. Pan Veselovský svou rétorikou také připomínal víc policejního vyšetřovatele, než moderátora - podstatnou část těch dvaceti minut strávil usilovným pátráním po nepodstatných okolnostech nabídky zaměstnání, kterou měl L.Bátora obdržet od ministra Dobeše.

Docela jsem rozuměl tomu, že se panu Bátorovi, zřejmě s ohledem na ministra, vůbec nechtělo na toto téma hovořit. Ani by mě nepohoršil, kdyby zbytečně nemařil čas a s tou věčně opakovanou vyšetřovací otázkou poslal Veselovského do háje. Nicméně, pan Bátora se namísto toho do ní jen stále víc zaplétal, trapně mlžil, takže neposloužil ministrovi ani sobě. Naopak, jen potvrdil, že ta otázka patrně nepostrádá svou relevanci…

Zřejmě tak nezbývá, než jen zase dál trpělivě čekat na nějakého toho Godota…