Až do posledního Ukrajince?

Přestože dění na Ukrajině není ani zdaleka tak černobílé, jak nás o tom dennodenně přesvědčují aktivističtí novináři, to, že Ukrajina čelí ruské agresi, je nesporný fakt…

Pocity soucítění, poskytování štědré pomoci, jsou v těchto tragických dobách, zcela namístě. Navíc mají také hluboké kořeny v naší historické paměti.

Jen bychom ale neměli Ukrajince mistrovat, říkat jim, co mají, či nemají dělat – tlačit na ně!

Ta těžká rozhodnutí jsou jen a jen na nich, neboť jsou to především oni, kdo nese odpovědnost, kdo ponese následky…

Neměli bychom se jim do toho hloupě  motat tak, jako na NP Martin Bílý, který se  až tolik vžil do role čapkovy  Matky - Ukrajina: Zelenskyj nesmí nabídku přijmout

„ ...Musí bojovat o každou ulici, každou vesnici, každý most. Musí válku Rusku prodražit, jak to jen jde. Musí nechat působit sankce, aby si je uvědomilo co nejvíce Rusů (moskevská burza opět neotevřela, už je milion nezaměstnaných, lidé protestují a ptají se, co je to za „speciální operaci“, která je tolik stojí). Musí bojovat třeba i jako Afghánci…“

Až do posledního Ukrajince?

P.S

V původním textu jsem za pachatele  označil vydavatele Ondřeje Neffa, za což se dodatečně omlouvám a vrazil jsem si  taky facku.