Angažovaná paní soudkyně si myslí….

Policajti by měli, namísto  válčení  mezi  sebou,  raději dělat to čím se chlubí na karoseriích služebních vozů – Pomáhat  a chránit! 

Nerad  bych jim křivdil, ale také  z několika nepříjemných  osobních zkušeností  soudím, že se jim tohle poslání  jaksi  nedaří.

Tolik  úvodem k verdiktu  krajského odvolacího soudu - soudkyně, která  zprostila  viny  Šlachtova  parťáka  – expolicistu  Komárka, který ještě ve služebním poměru veřejně  obvinil  nadřízeného -  policejního ředitele   z údajného  brutálního úniku informací. Jak se později potvrdilo, šlo  o mimořádně  hloupé, snadno vyvratitelné  obvinění, které sloužilo jen a jen  k politickým účelům – bojům uvnitř Policie ČR.

Odvolací soud sice konstatoval, že Komárek svým jednáním  naplnil  znaky  žalovaného  přečinu a porušil  služební povinnosti mlčenlivosti,  disciplíny a také  zasáhl do osobnostních práv policejního ředitele, ale…

Komárek , podle  odvolacího soudu,  prý ovšem   jednal  v tom  nejlepším  -  veřejném zájmu, s  bohulibým  cílem  zvrátil  policejní reorganizaci…

Na rozdíl do paní soudkyně si  ale nejsem vůbec jistý, zda  ta Komárkova  vzpoura proti  zmíněné policejní reformě  a  následná  sprostá  pomluva, byla opravdu   ve veřejném zájmu, zda  spíše nešlo o politickou hru.

Ještě odvážnější mi ale přijde zdůvodnění osvobozujícího rozsudku, kde se tvrdí, že Komárek pomlouval  policejního ředitele nezištně,  ve jménu ušlechtilých ideálů, jinak to prý nešlo…

Něco takového,  mi   mnohem více, nežli soudní verdikt připomíná  politický traktát…