Po roce se z archivu vynořil další spis podporující podezření, že slavný spisovatel Milan Kundera - v padesátých letech zapálený svazácký funkcionář - poněkud udával.
Ten nově objevený dokument - text dobové přednášky tehdejšího náměstka ministra národní bezpečnosti Jemana, kde se v souvislosti se zatčením protikomunistického agenta Dvořáčka objevují iniciály M.K., přesně zapadá do té nemilosrdné mozaiky, ale samozřejmě, není to ještě nezpochybnitelný, definitivní důkaz o fatálním lidském selhání mého oblíbeného autora.
Ještě za nesrovnatelně interesantnější, než je hledání viny, či neviny spisovatele světového kalibru, však považuji ty reakce, tentokrát nejenom mnohých českých, ale i významných světových intelektuálů, kteří jsou, alespoň pro mne - ze zcela nepochopitelných důvodů, ochotni dát za Kunderu ruku do ohně. Jakoby tady bylo přání otcem myšlenky!
Trochu mi to připomíná současnou aféru kolem vynikajícího polského režiséra Polanského - nyní zadržovaného ve Švýcarsku, který se kdysi útěkem z USA vyhnul procesu a nyní - po třiceti letech - se má zodpovídat, za ten už vousatý mravní delikt.
Znovu jsme svědky intenzivní kampaně ve prospěch pronásledovaného umělce Polanského a vznášené argumenty nápadně připomínají ty, které jsou užívány i v případě Kundery. Ta trapná záležitost se stala už dávno, obnáší mnohé zádrhele, ale hlavně - proč pronásledovat tak jedinečného umělce!
Připouštím, že mi při, veškerém respektu k R.Polanskému, ten překvapivý zásah švýcarských úřadů, nebo zase v případě Kundery - ta vytrvalost některých českých historiků, kteří si odmítají před slavnými jmény sednout na zadek, docela imponuje...
Spravedlnost si prostě nemůže vybírat...
