A přitom stačilo jen uříznout nohy!

Možná je to úchylka, ale televizory  měním v průměru tak po třech  letech a pokaždé za větší, chytřejší. Příští televize mě už patrně intelektuálně přeroste...

Nově dovezená televize mě pokaždé nadchne, přestože si na tu  předchozí nestěžuju. O technickém pokroku  nových televizí svědčí také fakt, že si je  už dokáže nainstalovat i technický antitalent -  zmatkář mého typu.

Největší problém mi tentokrát činilo smontování podstavce. Minimálně půl hodiny jsem se marně pokoušel šroubovat, nežli jsem víceméně náhodou zjistil, že v krabici se ještě  zákeřně ukryl  nenápadný balíček - tentokrát už těch úplně správných šroubů…

Předem mi bylo jasný, že mnohé z těch nových vymožeností – typu ovládání hlasem, správu ledničky, myčky…, nebudu využívat, ale přesto jsem byl z té nové televize zase zdravě nadšenej.

Moc pěkně se na tu krasavici inteligentní kouká. V průběhu  zálibného kochání mě  ale z ničeho nic osvítilo - napadlo to, co bylo zřejmé minimálně už takových   deset let, totiž, že televize trčí příliš vysoko a tak jsem nožičky stolku hned nekompromisně zkrátil o půl metru, takže poněkud kulhá.

A mohu poté spravedlivě konstatovat, že ten drobný, neprofesionálně provedený  truhlářský počin, podstatně měnící   úhel pohledu, okamžitě - radikálně zlepšil můj pocit ze sledování televize a to ještě mnohem působivěji, nežli ta nová, skvělá mašina z dílny LG.

Tak a  teď ještě, aby za něco stály alespoň  ty  placené televizní programy!