Po letech jsem dospěl k názoru, že celé t.zv. Pražské jaro bylo pouze divadlo, které mělo za cíl umístit v naší republice sovětská vojska. Přesto to bylo krásné období, na rozdíl od toho současného na Ukrajině, které má za cíl umístit americké základny co nejblíže k Rusku.

Na jaře v '68 můj táta říkal, že to se jen dvě party komunistů perou mezi sebou a obyčejných lidí se to netýká a tak se do toho nebudeme plést. A měl pravdu. Když jedna z těch komunistických part prohrávala, zavolala si na pomoc velkého sovětského bratra, který to uvítal, neb to konečně  byla příležitost rozmístit si u nás své rakety, čemuž předchozí místní komunistický šéf Antonín řečený Dobrotivý usilovně bránil. Bránil, až byl odejit s výslovných souhlasem onoho velkého sovětského bratra. Jenomže právě po jeho ochodu tu začalo mocenský bordel, s čímž velký sovětský bratr  možná nepočítal, možná počítal...

Necítím žádný soucit s komunisty, kteří to v srpnu ´68 prohráli. Nevidím žádný rozdíl mezi nimi a těmi, kteří vyhráli. I když trochu jo: většina těch, co prohráli, byli zašpinění od krve z 50. let.

Váš táta žil zřejmě zvláštní život, když tvrdil, že se to obyčejných lidí netýká. Já jsem si naopak říkal, že mě se nějaké party komunistů netýkají a užíval jsem si nadechnutí té trochy svobody.