Opět jeden z působivých titulků .Záleží ovšem na úhlu pohledu…......................................
Pokud jde o to, že jen několik měsíců po sebeupálení Janů Palacha a Zajíce, vláda a strana - tehdy ještě složená z povětšinou progresivních soudruhů Dubčeka, Černíka.. , poslala proti lidu své země armádu, že se našlo tolik lidí ochotných se znovu navléct do milicionářských uniforem, pak nezbývá nežli s tím hnusem a hanbou souhlasit.
Osobně mám ale na tenhle den mnohem lepší vzpomínky.
Tak především, když tehdy kolem nás - na Václaváku projížděly obrněné transportéry obsypané kameramany, kteří z nejrůznějších stran a důvodů, filmovali - zaznamenávali shromážděné kontrarevolucionáře, nevšiml jsem si v těch davech ani jediného člověka, který by se odvrátil, zakrýval si tvář. Hrdě jsme do těch kamer čučeli - nebyli jsme to my, kdo se měl toho 21. srpna 1969 za něco stydět!!!
V ten den, alespoň tedy v Praze, se rovněž ujala výzva bojkotovat veřejnou dopravu. Byla to radost sledovat z přeplněných chodníků ty poloprázdné, či úplně prázdné, kolem projíždějící tramvaje.
Čestný slovo, už nikdy jindy jsem mezi těmi davy chodců nepotkal tolik známých, kamarádů, jako toho dne!
Už si nevzpomínám na jméno moudrého filozofa hlásajícího, že člověk by se měl užírat jen tím, co může ovlivnit.
Takže - 21. srpen 1969 pro mne není a nikdy nebude dnem hnusu a hanby…
