Masy lidí nemají ponětí o hodnotách, o nic neusilují, nikdo je to nenaučit v rodině ani ve škole. Lidé se ztrácí v nicotě. Čtou kraviny v bulváru, sledují slaďáky či krvavé horory, hrají stupidní hry. Nemají žádné touhy, jen prázdnotu

Nemohu si pomoci, ale práce či ne-prace přece nemůže za vztahové krize.

No o tom ani nemluvím, to je jasné, mě navíc nadzvedly ty nekonečné nářky.

Jsem v důchodovém věku, mám dost práce, která mě těší a kterou si mohu organizovat jak se mi to hodí. Moje rodina je na tom podobně. Když vás baví to co děláte, je to naplňující a šíříte pohodu. Jsem šťastná a moje rodina také. Šanci má každý. Dnes je tu článek o strojaři, který vyrábí čokolády. Onehdá jsme se dočetli o paní, která vaří marmelády. Když jí přestal bavit obchod, rozjela se po světě a vaří marmelády cestou. Jedna místní bloggerka povýšila svého koníčka na povolání. Je mnoho lidí, kteří začali cosi šmudlat v garáži a dnes mají prosperující firmy nebo firmičky. Je mnoho řemeslníků, kteří budou pomalu vyvažováni zlatem. Když ale někdo nic neumí a ani se nehodlá nic naučit, pak je to ovšem jeho smůla.

Máte pravdu zčásti. Co lidé neprůbojní, nesmělí, bez širokých loktů, méně kvalifikovaní. Také je jich dost a ti právě potřebují být někým vedeni. Takže ti mají smůlu.